Naše PRVNÍ společná NOC! :)

Naše první společná noc začínala slibně, kdy jsem ho nakojila, přebalila, převlékla, pomazlila apod., ale po 2hodinách spánku se spustil hrozný řev, přikládala jsem k prsu snad každou hodinu a zbytek času sem ho mazlila. Nakonec to byly prdíky. 3x se pokakal a plakal... paní doktorka nám řekla, že tím, jak měl tu fototerapii, tak je super, že kaká skoro pořád, protože bilirubin, který se v těle nahromadí a ukazuje ty "úděsné" hodnoty žloutenky se začne při fototerapii rozpadat a vylučuje se do stolice. Takže je to známka toho, že se z toho krásně dostáváme. Dokonce jsem radši sáhla i po dudlíku, ale nebylo nutné jej použít (primářka neonatologie říká, že dudlík dává až těm strašně ukřičeným, když se to nedá vydržet a to není náš případ). Nakonec sem ho po třech hodinách, které prokládal pláč, kojení, prdíkování a přebalování- položila plačícího do postýlky, lehla jsem si na okraj postele a dala mu do postýlky ruce. Zavřela jsem oči a pokoušela se usnout- po tom všem stresu, který ze mě již částečně opadl, jsem zabrala a ani nevím, jak rychle usnul Tobík, ale je 5:06 a pořád spíme. 

V noci na chodbách porodnice potká člověk maminky, co pláčou, jak jejich miminko nechce papat, jak pořád brečí a že nemají čas se ani vyčůrat- ano, je to úděl nás maminek.

Nevěřila bych tomu, že svého nejmilovanějšího syna nechám plakat a usnu, ale prostě už to jinak nešlo a věděla jsem, že je mu dobře a už se je projevuje to rozmazlení J... vlastně proč by si nemohl říkat: "Proč budu v postýlce, když na mámině prsou se spí stokrát lépe."