No na to, že PONDĚLÍ není OBLÍBENÝM dnem, tak..
Po víkendu jsem viděla, že malý se stále drží... váhově jsme se konečně ustálili a naše váha byla kolem 2300g.. Tobias se rád chytal prsa a sál, i když jsem si začala uvědomovat, jak moc ho to vyčerpává. Byl tím spavějším miminkem, ale to prý nedonošeňátka bývají.. nechápala jsem, proč můj chlapeček nekřičí, jako ty miminka všude kolem... hrozně sem si přála, aby se vztekal a ukázal světu, že tu je!.
Paní primářka nás zkontrolovala, zvážili jsme se a když jsem mu přebalovala plenu, tak ke mně přišla sestřička, že mi ho konečně po nekonečném týdnu dají na pokoj!. Strašně krásně mi bylo, ani jsem tomu nechtěla věřit. Šla jsem pro tašku s věcmi a sestřička konečně pro tu prokletou postýlku, do jejíhož prázdna jsem týden koukala. Tobík měl zabaleno "hrk cuk" a už se vezl společně s věcmi na pokoj číslo 305.
Otevřel očička a hrozně si mě prohlížel, při usínání mi pevně sevřel malíček a už byl v klidu. Pořád se mi zdálo, že má studené ručičky, ale sestřička mě uklidnila, že hlavně má teplý krček. Večer tu byl manžel a zrovna byla chvíle kojení- maličkej se vyloženě vyžíval tím, že mi "ududával" prso k smrti :D až jsem říkala: "jau jau", ale stálo to za to.. no a přišla sestřička na obvyklé měření apod.
Malej měl hodnoty bilirubinu okolo 252 hrudníček a 220 hlavičku, a to jsem ho měla celý den u balkónových dveří... achjo!. Čeká nás fototerapie... dostala jsem nečekaně záchvat breku, že mi ten můj malý uzlíček zase berou, ale manžel mě uklidnil, že to je jen na noční terapii s tím, že si pro něj budu každé 3hodiny jezdit a budeme krmit.
Ty "vstávačky" byly děsný, občas sem měla pocit, že už na tu JIPku ani nedojdu, ...sotva jsem uspala a už sem šla zase kojit, než sem bez něj zabrala, tak mi začal zvonit budík. I maminka, co vedle mě ležela mě šla jednou "drcnout", abych šlaJ.. byla příjemná, asi už chápala mé vyčerpání..
Malý pil tak nárazově.. někdy nasál 15ml, jindy nasál 30ml, ale prostě sem si nedokázala představit, jak do něj "natankovat" padesátku... přišlo mi to tak, jako kdybych já měla vypít každé dvě hodiny litr a půl na ex!.
Zase jsem byla psychicky tam, kde předtím.. ale brzo bylo ráno a já šla zase na další vizitu. Tobíčkovi hodnoty klesly a měl kolem 170 hlavičku a 160 hrudníček, tak jsem byla štěstím bez sebe!. Ale řekli, že ať jezdím na kojení a jinak budeme ještě přes den svítit, aby nehrozilo, že se to večer zase rozjede.
V osm večer jsem šla po celodenním kojícím maratónu opět na vizitu a pan doktor, který zrovna sloužil mi dal svolení si Tobíčka odvézt na pokoj. Konečně!. Od 16.6.2015 od 20:15 jsem byla jedna z těch "normálních" maminek s miminečkama na pokoji.