utekla k nám a domů NECHCE!.

 ACHJO!. 

Takhle si povzdychnu asi pokaždé, když dojde na tolik nemilé téma "moje matka".. naše vztahy skončily a já jsem konečně šťastná!. Určitě se dostanu k článkům o tom, co všechno mi v životě připravila za životní nástrahy a jak se mě snažila potopit vždy, když to šlo. Není to hezké... není nic tak hrozného, než když Vás na cestě trnitým životem doprovází srdceboly- způsobené vlastní matkou. JEDINÉ ČEMU SE CHCI V ŽIVOTĚ VYHNOUT JE TO, ABYCH PRO MÉHO SYNA BYLA TAK ŠPATNÁ A NEPŘEJÍCÍ, JAKO JE ONA.. jestli jste se někde doslechli o tom, že rodiče si vybíráme, tak věřte, že já jsem si vybrala jen TATÍNKA..matka asi zbyla, protože ji nikdo nechtěl. 

Večer mi zapípal telefon s sms zprávou od mé sestry, kterou jsem zase 3 měsíce neviděla- je jí 16let a bydlí s matkou.. psala mi, zda budu zítra doma a tak jsem odepsala, že ano.. po dalších pár sms jsem pochopila, že zítra by potřebovala azyl od 5ti od rána, tak jsem pro ni dojela na autobusovou zastávku k nám, kam přijela. Oznámila mi, že jela tak brzy, protože ji doma měla vyzvednout matka, která spala u přítele v Liberci a měly spolu jet do školy.

Moje matka si byla vědoma, že sestru loni šikanovali ve škole, chtěla školu opustit a učitelé řekli, že Ti kluc stejně neudělají reparáty, tak půjdou.. a ona je tam 1.září viděla, jak sedí spokojeně v lavici, jakoby nic.. což ji děsilo. A aby toho nebylo málo, tak se jí matka rozhodla ničit nadále život a našl si práci v její škole.. nechápu, jak člověk bez vzdělání- učitelství může učit, ale některé školy to asi neřeší.

O to větší peklo propuká, když začala učit v její třídě.. tak jí nechala doma na botníku vzkaz, že přijede zítra.. uběhly 2hodiny a začala smršť sms zprv- Barče pípal mobil jako blázen.. zmeškané hovory by člověk na prstech nespočetl a sms?. Sama nevím, co si o nich myslet- jednou ji vydírala, podruhé prosila, pak vyhrožovala.. no nerozumím tomu!.

Ale Baruš udržela chladnou hlavu a napsala, že ráno prostě přijede, ale že jí odmítá říct, kde je.. nakonec už jsme sms ani nečetly a do oběda byl klid. Večer jen nahlásila, že je v pořádku a že do 9 do rána přijede domů. 

Ten den byl super- Barunka se pořád věnovala Tobískovi, hráli si spolu, mazlili se, pak spolu usnuli na 3 hoďky, což je u Tobíčka přes den vzácnost :)... ocenila jsem i to, že chtěla pomáhat s obědem, že vyndala sama od sebe myčku a udělala mi čajík:).. vím, je jí už 16let, ale mohla si jen lehnout a držkovat, jako její vrstevníci :DD Byl to jiný pocit- né jen takový, že je u mě ségra na návštěvě, ale že mám dcerku holčičku:).. važně jsem si tak přišla:)..

Divila se teplé večeři i obídku, mrkala, že umím vařit, taky byla hrozně vycukaná- pořád sebou šila v noci a zdálo se jí, že ji mamka honí apod.. pak mi vyprávěla večer o tom, co se doma děje a jak já jsem zakázané téma ke konverzaci, jak na ni matka řve, že jí přestup nepovolí, že by to byla ostuda, když tam začala učit a další a další :/ nadšená jsem z toho vážně nebyla!. A když mi řekla, že jí matka dáva kapičky na zklidnění, aby neutíkala apod?. Tak to už se mi zdálo přes čáru.

Druhý den ráno jsem ji dle dohody vezla domů a po 3 hodinách mi přišla sms, že jestli si ji nemůžeme vzít do péče, že hrůza, že přestoupit ji nenechá apod.. je mi jí hrozně líto, ale vím, že to nejde- do péče?. čekal by nás soud a musela by to matka podepsat apod. Není to tak jednoduché.. no uvidíme, co bude dál.. ale nevím, jak jí mám pomoci.. :(