Vzpomínám si na den, kdy se mě jedna nejmenovaná spolužačka zeptala na jednu otázku: co je tvým smyslem života?
Tenkrát jsem se jí ptala, jak to myslí.. zda chce znát moje plány a sny a tím, že je plním.. tak to je asi ten smysl. Nebo se mě snad ptala na osobu a měla jsem tenkrát odpovědět, že Jakub? A nebo to snad bylo studium?..
Co teda bylo tím správným smyslem života? Už si nevzpomínám, co jsem tenkrát odpověděla, ale jedno vím jistě.. jestli jsem řekla, že škola nebo tak něco, tak jsem vůbec ještě netušila, co znamená smysl života!.
Nikdy můj život totiž neměl ten správný smysl- to až v roce 2015.. ve 3:15 dne 9.6., kdy můj a manžela smysl života zaječel na tenhle svět!.
Kdyby se mě ta nejmenovaná kamarádka zeptala dnes znovu.. tak bych jí odpověděla.. "můj smysl života? Tak to vím úplně s přehledem a jednoznačně! .. protože můj největší smysl života momentálně leží v postýlce a spokojeně tahá dudlík. "
Nic nemůže být pro matku větším smyslem, než vlastní dítě (o to víc, když ho máte z lásky).