ten pocit, když se prostě nemůžeš dostat z baráku.

 Zase jedna z těch "příjemných" dopoledních historek z našeho zamilovaného manželství :D..

Kdybych ten článek psala v 10 dopoledne, tak tu padne takových slov, že by mi server smazal blog a do Guinessovy knihy rekordů by mě zapsali, jako největší a nejsprostější histerku :D!. Ale já si stojím za tím, že zase jsem já ta chudinka a muž je na vině ! :D Jak to začalo?. Asi tím včerejším večerem, kdy sedíme na gauči a bavíme se, co zítra, tak říkám, zda mi prosím vyjede autem a dá mi do něj kočárek, protože jedu za kamarádkou Ivou do pár kilometrů vzdálené vesnice povozit kočárek, pokecat a příjemně strávit odpoledne... 

(Takže nemůže říct, že nebyl obeznámen!.)
 

No a tak si ráno vstáváme a už si píšeme s Ivou, že teda na desítku u ní, tak jsem ještě volala k doktorovi apod., abych měla vše zajištěné, malého jsem oblékla, nakrmila, přebalila, dala do autosedačky, zabalila tašku s věcmi a už jsem lapala po keckách a klíčích od auta a baráku, abych mohla vyrazit k autu a jet.. bylo kolem 9:20 - snažím se jezdit včas, nedochvilnost mi dost vadí u druhých, tak se jim snažím ukázat, že to jde i včas:D ...

Trošku Vás obeznámím s naším bydlením- z našeho domečku jsou 3 východyno vlastně čtyři.. Jeden je hlavními dveřmi, které nepoužívám, protože se jimi musí přes zahradu, kde je pes- a tomu před 3mi lety prostě "jeblo" a začal všechny nesnášet a já ho hladila naposledy přes plot v sedmém měsíci těhotenství. Po porodu a nebo tam táhnout malého?. NIKDY!. Je to pastevecký pes a někdy se jim to prý stává, že si začnou bránit zahrádku a nikoho nového nepřijímají do své "smečky". Jmenuje se SAM> jen, kdyby na něj zase někdy došlo.
Druhý vchod je garáží do vjezdu, ale tam se též Sam dostane, protože se mu nechávají otevřená vrátka, aby hlídal.
Třetí vchod je od nás z obývacího pokoje, kde máme dveře na zahradu a ze zahrady sejdeme do zimní zahrady a tu projdeme až před dům> to je vchod/východ, kterým chodím já:).. 
a poslední ten, co bych za vchod nepovažovala je na pole, které si člověk projde a dostane se po vyčerpávající procházce na hlavní cestu, po které dojde před dům :D!. Ale rozhodně to není považováno za hlavní vchod :D...

No a co se nestalo... projdu třetím vchodem, zamknu a poberu tašku, brašnu s foťákem, autosedačku s Tobískem a letím ke dveřím do zimní zahrady- error!. Rychle jsem se vrátila, protože dveře byly zamčené, prošla jsem celý náš byt a prohrabala co šlo a klíče nikde!. Volala jsem svému milovanému muži, jak se asi jako mám dostat ven, ale nebral mi mobil- jak jinak :D. když ho nejvíc potřebujete, tak je nedostupný.

Nakonec jsem musela zvolit ten nejmíň příjemný východ, kdy jsem čapla klíče a prošla bránou přes pole- co si budeme povídat, chodí se po něm skvěle, když je po dešti a krásně se propadáte do hlíny:D!. No super:D!. Ještě plné ruce a rozčilení, že je dobře, že mě nikdo nepotkal. 

Manžel mi pochopitelně volal až když jsem byla u kamarádky :DD.. a dopíjela jsem své latté macchiato:D!. Strašně se divil, že jsem neměla klíče:D...
No co no.. nenaděláme nic, nakonec jsem se docela pousmála, když mi volala tchýně- podotýkám, že volala z dovolené z Řecka, že jeden klíč je tam a tam :DD..!. Super!. Ale nevadí, těm botám ta hlína slušela a já jsem si aspoň zase o kus zpevnila svaly :D!.

PS: ale co si budem povídat. naštvaná jsem prostě byla!:D