Predilekce hlavičky?! ...

 Zdravím všechny, co s námi prožívají náš život s nedonošeňátkem Tobískem:)... konečně jsem se dostala k tomu, zanechat tu další článek. 

Po dlouhé době se týká jen našeho Tobíska. Úterý 14.7.2015 jsme oslavili již 5tý týden našeho biologického věku a konečně už i týden korigovaného věku!:) .. Jakožto týdenní miminko jsme se vydali na první vyšetření na dětské neurologii. Na počátku jsem se dozvěděla, že každé nedonošeňátko vyšetření musí podstoupit a tak jsem se nehroutila, že by to byl jen další problém s naším Tobískem- přeci jen jsem prostě na něj citlivější a kolikrát mě jeho špatný zdravotní stav, i když naštěstí jen chvilkový- dostal na kolena!. 

Večer před tím, než jsem se k vyhlášené neuroložce chytala, tak mě napadlo zkouknout recenze na internetu, i když beru v potaz, že vždy nejsou úplně pravdivé a každému člověku sedne někdo jiný. Skoro se mi hrůzou vlasy na hlavě stavěly, když jsem začala číst první protál, na kterém byla dotyčná lékařka zmíněna. No hrůza!. To, jakou má postavu a jak se tváří?. To by mi bylo jedno, ale číst o tom, že schopnost empatie neexistuje, že s dětmi nakládá stejně, jako kdyby vyšetřovala kus masa a že k maminkám je sprostá stylem tím, že pochybuje o jejich důslednosti?. 

No to snad ne!. Bohužel jsem se takových věcí dočetla více a v čekárně jsem si druhý den také poslechla svoje. Doktorka je sice špičkově vystudovaná a opravdu nic nepodcení, ale chování by jako dětská lékařka měla mít jiné- netvrdím, že je nutné "ťuťu, ňuňu", ale aspoň určitá přímá úměrnost k věku jejich pacientů, kterými jsou mnohdy miminka od novorozeneckého věku. 

Maminka, která vyšla dala palec nahoru a pro celou čekárnu poznamenala, že dnešní nálada paní doktorky je vážně nad očekávání dobrá, tak jsem si trochu oddychla, protože jsem se děsila toho, co mi všechno řekne a jak já to špatně ponesu, kor když se mnou dnes nejel manžel, který by se mě aspoň zastal, kdyby došlo na nejhorší. 
Jedno obrovské plus bylo, že se tam bralo vážně v očekávaný čas, jak jsem byla objednaná a nemusela jsem Tobíska držet v čekárně mezi x dětmi a dospělými. Další plus byla ta nejmilejší a nejochotnější sestřička, co jsem potkala, která mě poprosila, abych Tobíčka svlékla do bodýčka a připravila jsem se... do ordinace jsem vcházela s tím, že jsem pozdravila a mile jsem se usmála na ošetřující lékařku, která si zajisté mého úsměvu všimla, ale se slovy dobrý den se nenamáhala mi ho vrátit. Zeptala se mě, jak se malý jmenuje, na jeho rodné číslo, chtěla papíry od doporučujícího lékaře a ptala se- proč jsem rodila dřív?.

.. Sestřička na to podotkla, že snad se to stane a prostě občas se dříve miminka narodí. :DDD ... Doktorka se zeptala, zda byl Tobíček chtěný (asi má pocit, že ty dvacetileté maminky mají jen nechtěné ratolesti).. zdůraznila jsem, že ANO!.

Požádala mě, ať ho svléknu do plenky a zvedla se od počítače, chtěla ho chytnout, ale v tom začal plakat a držel mi prst... doktorka mě upozornila, ať ho pustím a nedržím ho, tak jsem jí řekla, že se prostě po tom všem bojí lékařů a tak mě drží.. násilně nás oddělila a byla konečně spokojená. Cloumala s Tobíčkem za strany na stranu, prohmatávala mu hlavičku, nožičky, ručičky, zádíčka, zkoušela, zda se snaží zvedat hlavičku a jak reaguje na světlo a zvuk..

Diagnóza byla zřetelná predilekce hlavičky, což pro neznalce znamená, že se hlavička stáčí takřka vždy k jedné straně- nehledě na světlo, zvuk apod. Tobíček si prostě častěji a rád "ustele" na levém oušku, než na pravém. Už jsem to říkala naší pediatričce, že si malý spíš vybírá jednu stranu a ta mi doporučila střídat- aby zkoušel obě strany, tchýně ta mi vyprávěla, že kvůli tomu dávala dceři vedle hlavy do postýlky kilo cukru:D, aby se neotočila na svoji oblíbenou stranu :)..
ale u nás to střídání nepomohlo a tak nás čeká teď 12dní, kdy se budu snažit Tobíka dávat jen na pravé ouško- při spánku, při krmení, když ho držím, při ležení na gauči a napomáhat mu budu svým tělem, kojícím polštářem, plenkou a nebo ho položím tak, aby tím směrem šlo světlo či hrála televize. 

Ale stejně jsme se nevyhli rehabilitacím, na které budeme nějakou dobu dojíždět, zase jsem na jednu stranu ráda, protože rehabka- je to nejmenší.) a aspoň se to nepodcení (prý by měl chudák placatou hlavičku a přilepené ouško k hlavičce :D a to by prý nebylo hezké ;) ... Vojtova metoda se už dnes cvičí jako velký fenomén, hit, je to něco "in" v dnešní době. O Vojtově metodě jsem už hodně slyšela a budu se snažit se o ní dozvědět ještě více- už kvůli mému synovi, protože to je teď další aktuální téma. 

Závěrem musím konstatovat, že jinak po neurologické stránce vypadáme nadmíru dobře! Malý sedí (dokonce i tabulkově):DD.. ano, další tabulková lékařka.)... 
no a na další kontrole už budeme jen v rehabilitační poradně, kde bude ta milá sestřička, která mi ukáže- co a jak, aby se malý zlepšil:)...
už 24hodin praktikuji pokládání a vše na pravém oušku a dokonce si teď malý lehl sám od sebe na pravé- asi pochopil, že nemá cenu se přít :DD .. a nebo konečně zjistil, že má i druhou stranu hlavičky, na kteoru se může položit :)..!

Vlastně jsem i ráda, že to tak dopadlo:)... a děkuju všem, co na nás mysleli!:) Kontrola na neurologii až v prosinci, takže super!:)