Opravdu je jen JEDEN tím PRAVÝM?.

Vrátím se do dob, kdy jsem byla ještě malá holčička, co seděla doma tátovi v klíně a poslouchala pohádky o tom, jak princeznu, která snědla otrávené jablko- zachránil princ. Ty bezstarostné doby, kdy jsem hltala jeho slova  a zavírala jsem oči s pomyšlením na toho dokonalého, který si pro mě jednou přijde a vyseká růže kolem království a budeme šťastni až do smrti.

Moje tolik naivní představa skončila v den, kdy jsem se poprvé zamilovala.  Byl to úžasný muž mého srdce, od první chvíle jsem věděla, že pro něho mi buší srdce. (ano teď to po těch 7 letech zní jako nereálná pohádka, ale jako puberťačka jsem bez něj nepřežila jediný den)

Bylo tak krásný, když jsem se měla s kým radit, komu se vybrečet a s kým trávit i chvíle, kdy jsem byla nemocná doma v pelechu a měla jsem neskutečně mastný vlasy v culíku, měl mě rád i takovou a to bylo to, co mě k němu upoutalo. Ten pocit, že máš vše, co si kdy chtěl a už nic víc nepotřebuješ....

Asi jsem byla moc chamtivá a chtěla jsem víc a teď?. Teď už nemám nic.

Všechno mezi námi začínalo tak krásně, první rande, první pusa, první noc vedle sebe... vážila jsem si toho a užívala jsem si naplno každý okamžik, kdy jsem ho mohla mít vedle sebe. Jeho přítomnost mě naplňovala pocitem bezpečí a to bylo to, co jsem hledala.

Byl se mnou ve chvílích, co jsem se kopala nudou do zadnice, kdy jsem brečela kvůli hádce s mamkou, která našla na informačním systému školy moji důtku za kopání do spolužáka, byl se mnou, když jsem byla nepříjemná, protože jsem musela ve 40ti stupňovém vedru ležet doma v posteli s antibiotiky, když se ostatní váleli u vody... byl se mnou na každé naše výročí, na moje narozeniny, na můj svátek, na mém věnečku v tanečních i na mém tanečním vystoupení.

Ta naše láska trvala na náš věk hrozně dlouho... 4 krásné roky vedle vysněného muže? Nadávám tomu nahoře, že mi ho vzal a já jsem tak opuštěná, ale na druhou stranu děkuju za to, že tu pro mě mohl být, za to, co mě naučil a že jsem zažila ten pocit, když si pro někoho ta nejkrásnější princezna, pro kterou tu je v každé situaci.

Bylo spoustu dní, kdy mi pil krev blbými připomínkami, kdy mi nadával za převařené brambory a za mé nevhodné připomínky před jeho staršíma kámošema, ale víc bylo těch okamžiků, kdy jsme spolu třeba společně pekli naše první vánoční cukroví a nikdy nezapomenu na to, jak vytáhl frajersky plech z trouby bez chňapky a už jsem ho měla na ruce.

Na to, jak každý měsíc donesl růži a řekl... to je za to, že se mnou máš pořád trpělivost. Jak mi v opilosti zpíval pod oknem Berušku od T-Boyz a když mi psal na dovolenou básně o tom, že jsem to jediné, co chce a co je rád, že má.

Možná jsem si toho časem přestala vážit a z malých problémů jsem dělala stokrát větší a on byl za nejhoršího, .... Jeho tuna omluv mě začala vyčerpávat a nechtěla jsem s ním mít nic společného.

Když jsem si ale po čase uvědomila, že to je mého srdce šampión a chtěla jsem ho vidět, tak přijel... bylo krásného vidět, i když jsme se chvílemi hádali, pak se to uklidnilo, popřál mi krásný večer a řekl... "v pondělí se uvidíme krásko... udělám všechno pro to, aby si Ty byla tou mojí a tou poslední"...

Každé ženě by to vlilo do očí slzy a byla by asi tou nejšťastnější na světě, ale pro mě ten "šťastný" okamžik v ten prokletý pátek třináctého, dlouho netrval.

Kolem desáté hodiny večerní se moje životní láska vybourala a vrtulník ani pár hodin napojené přístroje mu život nevrátily... vydechl a jeho "budeš poslední" se vyplnilo.

Na ten den, co mi to volali z pražské nemocnice nikdy nezapomenu, jak jsem lítala po baráku a ječela, že se mi Venca vyboural, kdy děda volal známému policistovi a kdy jsem přišla o tu naivní představu, že ještě budu pro někoho ta jediná.      

S ním skončily všechny dobré lásky a i moje zamilovanost. Začala jsem věřit v to, že máme každý svůj začátek i konec někde zapsaný, ale to nemění nic na tom, jak mě to moc zasáhlo a poznamenalo na celý zbytek života. 

... všechno se změnilo až v den, kdy jsem potkala Jakuba.. ani snad nechci vzpomínat na to, jak to všechno začalo, protože budu muset přiznat to, že můj manžel se tvářil, jako by mě měl úplně někde a taky, že měl :D ...

Začalo to tím, že jsem se od svých problémů a zlých vzpomínek odstěhovala do jiného města, kde jsem se svým dobrým kamarádem začala bydlet. Bylo nám fajn- lezli jsme si občas na nervy, ale to není nic neobvyklého ;). Moje ztřeštěná sestra bydlela v tom samém městě a rozhodla se, že mě vytáhne na diskotéku.. jelikož byla (jako vždy) zase zamilovaná (do někoho jiného, než minulý týden), tak jsem se za tím "novým" musely vydat J..

Když jsme byly tak nějak připravené, tak jsme vyrazily do Lysé nad Labem- v životě jsem tam nebyla, ale prý je tam super párty (teď už vím, že mě tam jen potřebovala dostat) .. Hnusnější "pajzl" jsem dlouho neviděla. Smrad, no o lidech se snad nebudu zmiňovat a pozor- ještě chtěli vstupný:D!.

Tak jsem to nějak překousla a vešla jsem dovnitř, jelikož jsem ten večer tahala kartu "řidiče", tak jsem si nemohla dát drink, abych to super prostředí rozdýchala, tak jsem si chtěla aspoň sednout... ale to jsem nemohla tušit, že i takovéhle přání je zde téměř nemožné :D J..

Nakonec jsme zabruslily na rezervaci, kde jsme se rozhodly posečkat do doby, než se tady objeví ten onen, co si zde místo zarezervoval. Naštěstí nás z té osudné chvíle vysvobodil můj manžel Jakub, který přistoupil k ségře a pozdravil ji.

Nebudu lhát, že se mi nelíbil, protože on byl rozhodně můj typ- zavedl nás k jejich stolu, kde seděl s nemluvným Vráťou, který ťukal cosi do mobilního telefonu. Jakub pil- stejně jako moje ségra a já s Vráťou jsme dělali řidičeJ .. Myslela jsem si, že si s Vratislavem popovídám, než Jakub dorazí od baru s dávkou mého nealkoholického ice tea:D .. ale Vráťa byl natolik stydlín, že ze sebe dostal jen to, že nepije, protože si stejně jako já vytáhl kartu řidiče.

(Vráťa byl krok stranou v konverzaci se mnou ještě párkrát, ale od té doby, co k nám začal chodit na kávu, když jsme spolu začali s Jakubem bydlet, tak se pro mě stal super kamarádem.)

Ségra mi říkala, že Kubu zná už dlouho, že bydlí kousek od Prahy a že měl holku, co hrozně ždímala z peněz apod... Kuba se do toho vmísil a říkal, že je šťastný, že se jí konečně zbavil a je teď sám.

Celá párty skončila, když ségře přijel pan "dokonalý", se kterým si asi půl hoďky pokecala a jely jsme domů- nějak asi neměl na její přítomnost časJ.. což se dalo od tolik vytíženého pokérovance s rovným kšiltem na hlavě- čekat!.

Domů jsme dorazily až k ránu, protože následovala zastávka ještě na jedné diskotéceJ..

O Jakubovi jsem neslyšela do doby, než jsme si napsali na Facebooku (tenkrát můžu být ráda, že jsem si ho obnovila a našli jsme se).. párkrát jsme si napsali a pak jsme se ani nevím jak dostali k tomu, že bychom se mohli vidět, když bydlíme asi 10km od sebe. Jakub za mnou dorazil na náměstí, bylo docela fajn počasí- bylo jaro, takže lehce na šusťačku a teplákyJ ... ano! Šla jsem na rande v teplákách :D .. nejsem manekýnovací typ s make-upem v minisukni!:) ..

Ale myslím, že z toho nějaké trauma neměl (každopádně on nesnáší sukně- líbí se mu jen šaty)..
povídali jsme si několik hodin a já jsem mu dovyprávěla můj životní příběh- to bylo to, co ho asi trošku vyděsilo, kolik jsem si toho musela projít.. následovala pauza, kdy se odmlčel a neozval.. no a znovu jsme se viděli po nějaké době, kdy jsem mu napsala sms a on odepsal, večer jsme spolu byli přes hodinu na "drátě" a druhý den dorazil, že vyrazíme na kávu.

Je to na dlouhé povídání, kdybych měla vyprávět o kávě, kterou jsem na sebe převrhla.. takže stačí říct jen to, že po pár dnech jsem zjistila, že tohle je člověk, kterého dokážu milovat, že se dokážu znovu zamilovat a bude to další šance pro to- být šťastná!.

Netrvalo dlouho a začali jsme společně bydlet, nakonec jsme začali dodělávat vlastní bydlení (nechtěli jsme do 40ti překážet tchýni, i když teda moje tchýně=můj nejlepší kámoš), ale každý potřebuje své soukromíJ..

15.5.2015 jsme se brali a 9.6.2015 se nám ve 3:15 ráno narodil Tobias. Už dlouhou dobu vím, že na první lásku se sice nezapomíná, ale ukáže nám to, co nám na druhých nevyhovuje, co od partnera chceme a nechceme a díky tomu se v té "pravé"a třeba celoživotní lásce nemusíme mýlit J... jen díky první zkušenosti jsem se dokázala vyznat v tom, co od života chci a vybrat si partnera, který se mnou půjde životem ruku v ruce.

Dnes už vím, že nikoho na světě jsem nikdy nedokázala milovat tak jako svého syna Tobiase a mého manžela Jakuba. Jen pro ně stojí za to se každý den vzbudit a žít další den!:)