ŠESTINEDĚLÍ?...

 Zlé sny?.

O těch bych mohla vydat sérii knih na pokračování sice nevím, zda by to byl zrovna dobrodružný cyklus, ale do hororové sféry občas daleko. V těhotenství jsem na sny trpěla- nevzpomínám si, že by se mi zdál nějaký, ze kterého bych se probudila a zářila bych- úsměv od ucha k uchu a apokojenost. 
Většina mých snů totiž probíhala jinak- budil mě manžel, protože jsem brečela nebo křičela ze spaní, obvykle sebou dost házím a chvíli trvá, než se proberu, pak se musím hodně přitulit a říct mu, co strašného se mi zdálo, abych se z toho vypovídala- kolikrát si sen živě pamatuji ještě několik neděl, ale jindy už ráno nevím, co se mi to vlastně zdálo...

Sen s obřím pavoukem, co lezl lidem po krku a oni nemohli dýchat?. Sen o tom, jak se mi narodilo mrtvé dítě?. Sen o tom, jak jsem mermomocí na porodním sále již 12tou hodinu tlačila paterčata?. - Ano! I tohle se v mé hlavě promítlo na pár sekund a já jsem z toho měla orosené čelo.

Dnešní sen byl jeden z těch horších, z těch bezmocných... byli jsme někde na táboře a můj manžel řekl, že děti jdou túru a my pojedeme autem napřed do hospody, kde na ně počkáme- dáme si něco k pití apod., ptala jsem se ho, co Tobias a on mi řekl, že toho odveze mé spolužačce Aničce, se kterou se momentálně nevídám, protože žije v Anglii :D .. - ale nevezl ho do Anglie;) ...

k hospůdce jsme přijeli ve vteřině, vážně to byl strašný kousek a můj manžel do sebe začal "lámat" pivo (přes to, že pije tak 3x do roka, když je hodně výjimečná situace), byla jsem zatím v klidu, ale jakoby to nebyl on.. vůbec se ke mně nehlásil, vůbec mě neobjímal, nelííbal- nic. Přišlo mi, že lítá ke všem stolům "široko-daleko" a já jsem ta jediná, o kterou by si "ani kolo NEOPŘEL" .. cítila jsem strašnou úzkost a nebylo mi tam vůbec příjemně. Chtěla jsem za svým malým... trvalo to něco přes tři hodiny a děti stále nikde, na odpověď, kdy přijdou se mi dostala jedna rázná- ježiš nespěchej, loni jsem tu taky čekal celej den... už jsem začala propadat panice a chtěla jsem za Tobískem, přeci jen v době sestinedělí by měl být jen se mnou. Vzala jsem manželovi klíčky, bouchla dveřmi a odjela. Cestou jsem volala Andulce, kde teď bydlí, že si jedu pro malého.

Dojela jsem do bytu- no spíš squatu bylo to strašné, marihuana byla cítít na všechny směry a moje úzkost byla ještě větší, vytáhla jsem z koše malého, který plakal hlady a až u mě se konečně uklidnil, na pusince měl připnutý konec od držáku na dudlík- asi mu ho špatně nandala a asi ho to vážně bolelo, chtělo se mi strašně plakat (zvláštní je, že mě ze snu vzbudil malý, který kňoural a právě, že na pusince měl onen pověstný konec šňůrky na dudlík)... ptala jsem se Anči, kdy jako si můj Jakub hodlal pro malého dojet a ona říkala, že se domluvili na dobu neurčitou, že jí je to vlastně jedno.

Popadla jsem ho i s lahvičkou a dečkou, co měl s sebou a už jsem si ho s větším klidem nesla do auta. Brzo budeme doma můj maličký a už od Tebe nikdy nepůjdu, nemusíš se bát. Ježiš byla jsem tak hloupá, jak jsem v Jakubovi mohla vidět dokonalého otce, když mi dokázal po tom poporodním šoku během šestinedělí způsobit další a o to horší?!. proč to udělal?. to už malého nechce?. přestal ho náš 14ti denní chlapeček bavit?.

Domů jsem si ho odvezla, vykoupala jsem ho, nakrmila jsem ho- chudáček vypil 150ml a ještě se poblinkal, pořád kňoural a nakonec chtěl spát jen u mě- nebyl to šok jen pro mě, ale i pro moje dítě. Manželovi jsem na dveře dala vzkaz, ať do ložnice nechodí a ustlala jsem mu na gauči. Nechtěla jsem, aby se dotýkal mě a ani malého. Dorazil kolem 2hé ráno, když jsem zrovna krmila. Slyšela jsem, jak se snaží jít klasicky potichu, ale ta "dvojka" na žíle způsobila, že čím víc pomaleji a opatrně se snažil- tím víc vše padalo a o vše zakopával. 

Měla jsem sto chutí vylítnout a tak mu to vysvětlit, ale radši jsem byla u svého dítěte, on si nějak poradí. Pootevřel dveře do ložnice a já mu řekla- jdi!. Ani necekl a ustlal si na gauči. Ráno, když jsem se vzbudila, tak tam nebyl- jen jsem vykoukla z ložnice. Gauč byl ustlaný, jako bych ho stlala já a z kuchyně se linula příjemná vůně.. můj chlap dělal snídani- palačinky. Nevěřila jsem svým očím...

Došel k ložnici, zaťukal a začal se omlouvat, ptala jsem se proč mi to udělal?. a on mi řekl jen: "nedokážu se o Tebe podělit... vadí mi, že si ze dne na den jen jeho.."

řekla jsem mu, že mu to ještě dlouho nedokážu odpustit- ba zda vůbec někdy a že s tím musel počítat. Jsem ráda, že jsem se ze snu probudila, protože i na ty palačinky, které úplně sám dělal jen ve snu, jsem šťastná nebyla... 

Bůh ví, zda to způsobuje šestinedělí a doznívá ten poporodní šok... ale sny?. Snad lepší žádné nemít.