19.6.2015- Verdikt!.

Ráno jsme měli být okolo páté na měření funkcí (napojili Tobíka na 10minut na takové senzory a ty ukazovaly jeho funkce- srdíčko, dýchání apod.)- vše dopadlo v pořádku, pořád se drží báječně!.

Lékaři říkají, že když se děti, co byly na kyslíku pak drží déle jak 72hodin, tak už je vyhráno- my se držíme už přes 5 dníJ... 
Bylo mi oznámeno, že kolem osmé bude vizita, tam se vše dozvím- od váhového přírůstku po výsledky vyšetření. Jen co jsme došli na pokoj jsem do Tobíka už cpala další odsáté mlíčko s tím, že ho nechám ještě spát a pak do něj ještě něco "dostanu" před vážením.

Bylo půl osmé a my s kolegyní na pokoji už čekaly, co nového se zase  dozvíme a co nás čeká dál (kolegyně měla holčičku 2100g, ale už "donošenou"). Na pokoj za námi přišla sestřička z neonatologie, která nám řekla, ať si svlečeme miminka a poklidíme pultík, aby si měla kam dát paní primářka desky a že má docela špatnou náladu. Sestřička zavřela dveře a my s kolegyňkou jsme si říkaly, tak to je super, že má blbou náladu.. proč nám to ta sestřička vůbec říká?.

Hned mě polil studený pot a z představy, že náš opakovaný plán "jít domů" opět nevyjde- mě děsilo!. Být tam sama, tak už asi propadnu v hysterický pláč, ale držela jsem se!.

Pořád jsem měla tu malinkatou naději, že bude lépe.. a už to přišlo, primářka přijela a tak jsme malého svlékli na váhu.. +10g (2380g), takže se nám vrátilo to, co jsme včera zhubli. Srdíčko v pořádku, funkce taky, konstatovala, že krásně  roste a že si ještě rozmyslí, co s námi. Nakonec řekla, když ukázkově nakojíte, tak se stavte... malého jsem zvážila a šla do něj "ukázkově" napumpovat mlíka, co to šlo.. a pak na neonatologii na váhu, bylo tam +38g (ml), takže hurá!. Jako ukázková váha po nakojení to stačilo!:) ...

Primářka nám hned řekla, takže nabereme odběr z patičky (už to měl hotové, dělá se to asi do 48 nebo 72hodin po porodu), ale u nedonošeňátek se všechny i tyto méně příjemné procesy opakují po dovršení věku, kdy by byl plod zralý na porod a donošený.

Tobíček ječel a já stála o pár metrů dál, protože jak někdo píchá jehlou do mého dítěte?. To bych se nemohla koukat!. Následoval ultrazvuk ledvin, sono hlavičky- mozku, ještě odběry z ručičky a už jsem si ten svůj "uzlíček" vezla na pokoj, že zavolám manželovi a vyplním papíry a pojedeme domů. 

Ultrazvuk i krev dopadly dobře a my jsme s velkým nadšením prosili tatínka, ať po oběd dorazí! J byl nadšený... Jakmile jsem si balila "miliontou" igelitku a tašku, co jsem měla v nemocnici, tak ze mě spadlo všechno.. teď teprve začíná ten správný rodinný život s naším synem.